Bývalý prezident Václav Klaus nevyloučil, že by se mohl opět ucházet o prezidentský úřad. Klaus o tom mluvil o víkendu na Primě, nejspíš s ambicí zakvedlat debatami na sociálních sítích a upoutat na sebe po čase pozornost. Sám totiž musí moc dobře vědět, že se prezidentem už nikdy nestane. Ostatně na Hrad se dvakrát dostal jen těsně a na základě zákulisních dohod, a volby, o jejichž výsledku rozhodli přímo voliči, vyhrál naposledy v roce 1996. Je to už hodně dávno, a v mezičase se po zásluze octl v politické izolaci.
Také proto Klaus dneska není téma, leda tak pro historiky. Jako společnost budeme ještě potřebovat zhodnotit jeho politické dědictví, celou tu etapu novodobých českých dějin, kterou zosobňuje, a jejíž počátek sahá kamsi k první polovině 90. let minulého století – k privatizačnímu experimentu, z něhož se české země nevzpamatovaly dodnes, a během kterého se u nás, jak v posledních letech aspoň tu a tam připouštějí také někteří tehdejší aktéři, rozkradly miliardy. Mluvíme o etapě, která vyvrcholila kontroverzní amnestií vyhlášenou na sklonku Klausova druhého funkčního období na Hradě v roce 2013.
