KOMENTÁŘ JANA PALIČKY| Náhodný pozorovatel, který se ocitl na schůzi Poslanecké sněmovny, by mohl být nabýt dojmu, že není na půdě zákonodárného sboru, ale někde v zaplivané putyce těsně před rvačkou. Nadávky, výhrůžky a hrozby násilím jsou ale bohužel potvrzením toho, že poslanci jsou jen odrazem svých voličů.
V ideálním světě je práce poslance považována za vysoce respektovanou činnost člověka, jenž nesobecky pracuje pro dobro všech ostatních, přičemž stát se poslancem je velkou ctí pro lidi, kteří by mohli být právem považováni za elitu národa, které byla ve volbách vyslovena důvěra rozhodovat o zákonech a směřování své země. Jenže v ideálním světě nežijeme, žijeme v České republice. Výše uvedené definici poslance se nejspíše každý jen vysměje a poměrně po právu. Povolání poslance se řadí k těm nejméně populárním a menší důvěře se snad už těší jen exekutoři.
