KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Pokud odebíráte časopis Marketing a Media (MaM), už na začátku ledna jste si mohli přečíst o konci legendárního českého publicisty Jiřího Černého v Českém rozhlase. Dvaaosmdesátiletému moderátorovi hudebního pořadu Klub osamělých srdcí seržanta Pepře vypršela na konci loňského roku smlouva a rozhlas mu ji už neobnovil. V MaM působil Jiří Černý smířeným dojmem, má za sebou ostatně úctyhodnou kariéru a v podstatě všichni jej respektovali a respektují. Zatímco tady by za normálních okolností příběh končil, ve skutečnosti začal.
Dokud se informace objevila v MaM, nikoho příliš nevzrušovala. S určitým zpožděním si jí ovšem všimli aktivisté ze sdružení Milion chvilek pro demokracii, kteří celou záležitost spojili s vyhozením Černého z časopisu Melodie v dobách těžké normalizace a provázali ji i se zvolením nového místopředsedy rady ČTK, kterým se stal Petr Žantovský. Že tyto události spolu vůbec nijak nesouvisí je druhotné, jako roznětka k vytváření atmosféry cenzury a novodobé normalizace se hodí báječně. Následovalo tradiční mediální kolečko, kdy se některé deníky, týdeníky či weby předháněly, který se zastane Černého mohutněji. Není divu, že situace pohltila i samotného publicistu, kterého sice ve výsledku poškodila nejvíce, ale aktivistická novinařina nebere ohledy ani na své hrdiny.