Pečinka: Hledá se spasitel, zn. bez škraloupů. Proč se Jurečka nestane novým šéfem lidovců

Bohumil Pečinka

KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Hledání spasitele – to je hlavní nálada v prostředí lidové strany před brněnským sjezdem. Po sněmovních volbách v říjnu 2017, kdy KDU-ČSL ztratila třetinu poslanců, dal předseda Pavel Bělobrádek svou funkci k dispozici, ale vedení rozhodlo, že má zůstat do řádného sjezdu.

Dnes má mnoho delegátů dojem, že šlo o ztracený rok, přesto toto gesto vůči odstupujícímu předsedovi udělali rádi. Byl to právě Bělobrádek, který po volebním debaklu v létě 2010 udělal o tři roky později z KDU-ČSL opět parlamentní stranu a vyvedl ji z dluhů. Jako jeden z mála předsedů politických stran bude končit potleskem.

Za osm let v čele KDU-ČSL se lidová strana zčásti skutečně změnila. Bělobrádek nebyl typickým lidovcem, tedy katolíkem z malé vesnice, kterému by členskou legitimaci předali jeho rodiče. Pod jeho vedením se KDU-ČSL voličsky posunula z vesnic do středních a větších měst i mimo tradiční křesťanské komunity.

Zatímco zemědělci a lidé z menších obcí přešli buďto k ANO nebo Okamurovi. Dva z Bělobrádkových možných nástupců, poslanci Jan Bartošek a Marek Výborný si tohoto trendu jsou vědomi a chtějí v něm pokračovat. Stejně jako oba straší skutečnost, že věkový průměr jejich třiadvacetitisícové strany je kolem 65 let. Oproti tomu spíše venkovsky ukotvený Marian Jurečka se chce inspirovat v tom, co sám nazval „lidovou politikou Andreje Babiše“ a nejlépe ztělesňuje tradiční politické lidovectví.  

Lidovci míří z přeplněného středu doprava. Je to hodně riskantní cesta, míní Jelínek

sinfin.digital