Půr: Kandidáti na šéfa Evropské komise ukazují bídu evropské politiky

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | V podstatě žádný z posledních šéfů Evropské komise si nezajistil oblibu, která by překračovala hranice belgické metropole. Jednání o nástupci Jeana-Clauda Junckera, který úřad zastával poslední čtyři roky a také se nevyznačoval bůhvíjakou popularitou, už sice začala, ale ukazuje se, že tentokrát se blížíme skutečné personální vyprahlosti. Důvodů je hned několik, jedním z nich jsou pak pravidla, která si stanovily členské státy, ale zjevně je nehodlají dodržovat, což tedy není nic nového.

V Evropské unii existuje už pěkně dlouho shoda, že nový šéf Evropské komise, by měl vzejít z takzvaných spitzenkandidátů, tedy jakýchsi lídrů jednotlivých celoevropských politických uskupení – frakcí. Jak to ovšem v EU bývá, tohle pravidlo respektuje prakticky jen Evropský parlament, jednotlivé členské státy jej ignorují. Zatímco před evropskými volbami premiéři a prezidenti členských států mluví o nutnosti jednoty či posilování evropských hodnot, po volbách se ušlechtilá debata zvrhne v boj o vlivné funkce, v němž pravidla určují Němci nebo Francouzi. Podle toho, kdo má zrovna navrch.

Pokud bychom měli postupovat striktně podle pravidel, novým šéfem Evropské komise by měl být lídr lidovců Manfred Weber. Lidovci získali tradičně nejvíc hlasů, Weber je jejich spitzenkandidát a v Evropském parlamentu by pravděpodobně snadno získal většinovou podporu. Ale je k vlastní smůle Němec a ti teď pravidla neurčují. Německá kancléřka Angela Merkelová je na odchodu, její vláda se po volbách možná rozpadne, a v celé zemi není nikdo, kdo by se postavil francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi.

Levicový vítr v Evropě. Zelení chtějí federaci, sní o znárodňování a drahé čisté energii

sinfin.digital