KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Je to přibližně týden, co předseda sociálních demokratů Jan Hamáček po výprasku v evropských volbách mluvil o štěpení voličů na obhájce a kritiky Andreje Babiše. Říkal, že ČSSD na situaci doplácí, protože její příznivci volí ANO. Přesto se strana mezi kritiky přidat nechce a nezlomil ji ani návrh auditu Evropské komise, který v plném rozsahu vykresluje premiérův vliv na rozdělování dotací a zisky, které z toho skrze koncern Agrofert plynou. Ve světle toho je svým způsobem dech beroucí, jak se ČSSD daří obsazovat prostor nikoho a vyčkávat.
Děje se tak v čase, kdy spolek Milion chvilek svolává na úterý dost možná největší demonstraci od listopadu 1989. Jeho předseda Mikuláš Minář věří ve sto tisíc lidí na Václavském náměstí. To samo o sobě ještě vlády nepokládá, ale křivka účasti naznačuje mnohé. Jedna ze základních pouček politiky totiž praví, že podstatný není ani tak současný stav, jako především tendence. Vedení sociálních demokratů to musí vědět, přesto jej trend narůstající nespokojenosti s vládní architekturou k nějaké viditelnější akci nezviklal.
