KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Vedení Jihočeského kraje oficiálně zahajuje kampaň Poslední šance pro Šumavu, jejímž cílem je snaha zabránit nevratné devastaci šumavských hvozdů ze strany nezodpovědných ekologů. V době, kdy kůrovec „sežral půl republiky“ a na zbytek se chystá, to není možné nazvat jinak než naprostou ztrátou politické soudnosti.
Na začátek si shrňme, co se na Šumavě vlastně stalo. Po orkánu Kyrill v roce 2007 rozhodl tehdejší ministr životního prostřední Martin Bursík, že se v pásmu horských smrčin v Národním parku Šumava nebudou likvidovat polomy a smrčiny zůstanou bez lidského zásahu. Podobnou, přírodě blízkou filozofií se už dlouho řídí i sousední Národní park Bavorský les a mnoho dalších národních parků na celém světě. Problém je v tom, že ponechání polomů na místě vyvolalo podle očekávání nástup kůrovce a tedy postupnou devastaci tisíců hektarů šumavských hvozdů v hřebenových partiích. „Nevadí,“ tvrdili zastánci bezzásahového režimu s tím, že „podobné kůrovcové kalamity jsou součástí přírodního koloběhu od nepaměti. Na místě uschlých stromů ale vyroste nový, mnohem odolnější a přírodě bližší les, než jaký by mohl stvořit svou péčí člověk.“
