Koláková: Komu by prospěla místní příslušnost exekutorů? Věřitelům a dlužníkům ne

Dagmar Koláková

KOMENTÁŘ DAGMAR KOLÁKOVÉ | Motivací pro tuto moji úvahu jsou stále frekventovanější názory, obhajující snahy o zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů. Neaspiruji na žádný odborný exkurs napříč historickou právní úpravou a novelizacemi novelizovaného. Mám ale zásadní zájem na tom, aby právo fungovalo.

Když jsem v roce 1995 nastoupila do advokátní kanceláře jako koncipientka, nikomu nepřišlo na mysl, že by se nárok dal vymoci jinak než cestou soudního výkonu rozhodnutí. Pro advokáta to bylo jednoduché a nevyžadující žádné sofistikované řešení. Klientovi jsem vysvětlila, že pokud mu dlužník na vykonatelný rozsudek nic nezaplatil, nemá jinou možnost než podat návrh na výkon rozhodnutí k okresnímu soudu. Místní příslušnost soudu byla dána bydlištěm, resp. sídlem povinného.

Samozřejmě jak jsem nabírala zkušenosti, připojovala jsem též poučení, že výkon rozhodnutí je sice jediná zákonná cesta, ale je těžkopádná, zdlouhavá a s nejistými výsledky. Je pravda, že po podrobném výkladu velká část věřitelů od vymáhání svého zákonného nároku upustila, neb se do takového martyria už pouštět nechtěla. Klienti byli dostatečně poučeni z nalézacího řízení, trvalo obvykle několik měsíců i let, než dosáhli vydání pravomocného rozsudku. Vyhlídka na další soudní řízení, navíc zatížené soudním poplatkem předem, je odrazovala.

Předlužené lidi je třeba motivovat a vést k odpovědnosti, ne jim dluhy jen odpouštět, říká Schneedörfler

sinfin.digital