KOMENTÁŘ TOMÁŠE JIRSY | Marketingový expert Martin Jaroš oficiálně oznámil Deníku N, že po mnohočetných slibech o založení nové strany, která v České republice změní poměry, si uvědomil, že na to není ten pravý. Chce se zvolat „Haleluja!”. A to hned ze dvou důvodů. Prvním je, že to snad zkomplikuje další podobný příběh instantního spasitele, jenž roky nadává na všechny a všechno, prezentuje se jako nositel správného řešení, aby se nakonec místo opravdové zodpovědnosti odebral k postranní čáře, kde bude dál poskytovat „dobré rady“ na Facebooku z orientální despocie, v níž dlouhodobě přežívá.
Druhým důvodem je to, že asi i sám Jaroš pochopil a sebekriticky uznal, že politika není to samé co facebookový aktivismus, který občas přeroste v účast na opravdové demonstraci, kde mu všichni tleskají. Je to možná šance pro to, aby na vážnosti získala permanentně dehonestovaná česká politika, která je první na ráně, když jde o kritiku, ale poslední na řadě, když jde o reálnou ochotu kritiků do ní vstoupit a nasadit vlastní kůži. A to slouží Jarošovi ke cti, protože to znamená, že střet s realitou přišel mnohem dříve, než měsíce marných snah, volební debakl a vyhozené peníze. Stručně řečeno, že nebudeme pozorovat další bolestivý příběh podobný kandidatuře Táni Fischerové.
Jarošovo koketování s politikou důvěrně kopíruje osud dalšího instantního spasitele, který ale investoval řádově větší prostředky do nekonečných diskusí o marnosti a zkorumpovanosti české politiky pod souhrnným názvem „Pozitivní evoluce“ – Karla Janečka. Kdo si dnes vzpomíná na sérii veřejných setkání po českých městech, kde pod Janečkovou taktikou veřejné osobnosti debatovaly o neudržitelném stavu české demokracie, korupčním prostředí a nutnosti změny? Stejně jako dnes se ale nestalo vůbec nic a Karel Janeček odešel středem, aby si za jeho zdrženlivé podpory o moc řekl úplně jiný kádr – Andrej Babiš. Ten se pro změnu stal hlavním terčem dnešních demonstrací.
