Zrno: Posedlost klimatických aktivistů aneb Proč potřebujete někam letět…?

Matyáš Zrno

Konzervativní noviny

KOMENTÁŘ MATYÁŠE ZRNA | Tento týden bude asi takový monotematický. Ale po páteční stávce za klima a včerejším emotivním vystoupení Grety Thunberg v OSN to asi jinak nejde. Gretino vystoupení bylo jakýmsi pomyslným vrcholem infantilizace světové politiky, kdy se stalo zvykem, že nejmocnější muži a ženy světa tleskají tomu, kdo je předtím od řečnického pultu proklíná. Světoví lídři tentokrát tleskali projevu, kde se střídá fanatismus („jsme na počátku masového vyhynutí a jediné, o čem dokážete mluvit, jsou peníze a pohádky o trvale udržitelném růstu. Jak se opovažujete?”) s ublížeností („ukradli jste mi dětství!“) s apokalyptičností („ledovce tají, kvůli suchu vznikají lesní požáry, pouště se rozšiřují, bouře jsou mnohem silnější a více smrtící”).

Konkrétní řešení Greta samozřejmě nenabídla. Prý máme sledovat vědecký konsensus. Jenže tak to opravdu není. Ano, klima se mění a může za to CO2, co s tím je ale otázka výsostně politická. Půjdeme cestou postupnou nebo radikální? Budeme investovat do těch či oněch technologií? Snížíme si ve jménu záchrany planety životní úroveň o desetinu nebo o třetinu? Každé rozhodnutí má své vítěze a poražené, protože zdroje nejsou nekonečné. Uznat tuto prostou pravdu ale vyžaduje trochu méně fanatismus a trochu více realismu.

Schmarcz: Cesta k budoucnosti nevede přes klimahysterii

sinfin.digital