Kerles: Proč se Babiš bojí moravských vinařů?

Jestli je Česká republika ve světě něčím opravdu pověstná, je to výroba piva. Patří k významným vývozním artiklům a některé české pivovary jsou v zahraničí pojmem. Jenže kdo by čekal, že stát si bude tohle své „zlaté pivní prasátko“ nadměrně hýčkat a pomáhat mu v další expanzi na zahraniční trhy, hluboce by se mýlil.

Tím, kdo je ze všech stran podporován, hýčkán a státem uznáván, jsou moravští vinaři. Ti sice v porovnání s pivem prakticky nic nevyvážejí, přesto se k nim ale stát chová, jako by právě oni byli pilířem národní ekonomiky. A zatímco státní kasa vyhlíží nové příjmy z elektronické evidence tržeb (rozšířené na další obory včetně řemeslníků nebo účetních), požádat o peníze moravské vinaře si kabinet stále netroufá. 

Jeden příklad zvýhodňování vína za všechny: Zatímco piva pro vlastní potřebu (tedy bez jakéhokoliv zdanění) si může jedna domácnost v Česku vyrobit maximálně 200 litrů za rok, vinařům stát přiznává právo na „domácí“ výrobu až 2000 litrů, přičemž zákon výslovně zmiňuje, že se jedná o produkci na jednu fyzickou osobu. Na jednoho člověka tak pro srovnání připadá takřka 6 litrů vína na den. Pokud tedy v domácnosti žijí tři spolumajitelé vinohradu, mohou si zřejmě podle zákona vyrobit ročně 6000 litrů vlastního vína, které, jak zákonodárce předpokládá, nebudou prodávat, ale vypijí sami nebo rozdají v rámci rodiny.

Atapana: Greta má pravdu, ale nezachrání nás. Šíbři už si rozdávají karty, běloši jsou zkázou Země

sinfin.digital