KOMENTÁŘ ALEŠE MUSILA | Včerejší slyšení kandidátů na nové evropské komisaře před Evropským parlamentem uzavřelo počet obětí těchto slyšení na tři – po kandidátech z Maďarska a Rumunska neprošla ani francouzská nominantka Sylvie Goulardová. Měla mít na starosti silné portfolio včetně vnitřního evropského trhu, průmyslové politiky a nově zřizovaného generálního ředitelství pro evropskou obranu a vesmírnou politiku.
Samozřejmě se vyrojilo velké množství spekulací, kdo koho zradil a kdo se komu za co pomstil. Byla to pomsta Manfreda Webera, bývalého „spitzenkandidáta“ za evropské lidovce, kterého zavetoval Macron? Je za tím smysl Evropského parlamentu pro symetrii? Zavržený kandidát z Maďarska byl totiž lidovec, kandidátka z Rumunska byla socialistka…Bylo tak nutné trio doplnit o hlavu liberálky? Jde o osobní selhání nominované předsedkyně nové Komise von der Leyenové? Odpověď se zdá být daleko prostší.
Sylvie Goulardová se příliš spolehla na své opravdu výstavní odborné CV, které zahrnuje mimo jiné plynulou znalost několika jazyků, studium na prestižních francouzských univerzitách včetně školy pro francouzskou elitu ENA, aktivní kariéru europoslankyně, širokou publikační činnost a výuku na evropské College of Europe. Co naopak zcela podcenila, byly její osobní problémy, ať již šlo o domněle neprůhledné (a zatím neprokázané) financování svých asistentů v Evropském parlamentu nebo o pobírání odměn od amerického think-tanku v řádu desítek tisíc eur za minimální plnění.
