KOMENTÁŘ MICHALA SUCHÁNKA | Exekuční řád je od počátku vystavěn na principu volby exekutora věřitelem. V prvních letech působení soudních exekutorů se oprávnění často chovali teritoriálně a v návrzích na nařízení exekuce označovali exekutory z obvodu okresního soudu, v němž má bydliště jejich povinný. S postupem doby a především opakovaným pověřováním různých soudních exekutorů však stále více vyplývalo na povrch zjištění, že mezi některými exekutory jsou nezřídka i propastné rozdíly.
Nejen co do úspěšnosti vymáhání, ale i v otázce lhůt, vyplácení vymoženého plnění, spisové agendy, úředních hodin, elektronizace exekutorských úřadů a komunikace s účastníky řízení nebo (ne)realizace některých způsobů provádění exekuce.
Rovněž i ekonomický přístup k pojetí exekutorského úřadu byl různý, např. formou investic do informačních systémů, technologií či zaměstnanců. Není proto divu, že za této situace věřitelé postupně začali některé soudní exekutory více upřednostňovat, což vedlo k jejich růstu v porovnání s ostatními.
