KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Slovní radikalizace a šermování nálepkami jako je fašista, falanga, normalizace, SA či pohotovostní pluk nabývají zejména v souvislosti s výročím sametové revoluce odpudivé pachuti. Přestřelené historické příměry s oblibou používají i prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček či poslanci Tomio Okamura nebo Václav Klaus mladší. Stále častěji k nim sahají ale rovněž jejich názoroví odpůrci, kteří o sobě rádi říkají, že jsou těmi pravými demokraty. Všichni společně by si měli uvědomit, že svoboda slova není navzdory zdání bezbřehá, a pokud už nejsou jejich slovní výpady pro svou faktickou nepodloženost protiprávní, kritéria „zločinu na historii“ splňují zcela jistě.
Jen pár příkladů. Když šel Václav Klaus mladší v neděli na Národní třídu zapálit svíčku, lidé na něj pískali, pokřikovali a v následných twitterových debatách byl označován za fašistu. Podle prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, který jinak s oblibou označuje Českou televizi za ČST, píše o normalizace a normální novinářské dotazy častuje komunistickou rétorikou, Klaus čelil „agresivitě zfanatizované falangy“.
Stejného dne, 17. listopadu, jen o něco dříve, se Ovčáček na Twitteru ptal: „To už si ‚demokratické' strany založily novodobé SA, které budou útočit každý státní svátek na názorové oponenty?“ Ještě před tím sdílel rozhovor předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka pro Novinky.cz s větou a hashtagem: „To není rozhovor. Mám dojem, jako kdybych četl protokol StB. #30let1989“
