Schmarcz: Tři lekce z Babišových auditů – ústavní, právní a evropská. A dotaz na konec

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Země je ve varu. Kdybychom skutečně museli vracet stamiliony dotací pro firmy z premiérova holdingu Agrofert, šlo by o dost neuvěřitelný precedent. Což vyvolává velmi emotivní až rozhořčenou debatu, která rozděluje nejen politiky, ale i běžné občany do dvou táborů. Jakakoli je to těžké, podívejme se na věc nikoli optikou Babiš a Antibabiš, ale věcně a z delší perspektivy. Audity nám dávají tři lekce.

Je těžké udržet chladnou hlavu. Otázka auditů není “politizovaná”, jak se u různých caus stalo zvykem tvrdit. Ona z podstaty věci politická je. Vždyť je řeč o předsedovi vlády. Navíc nejde o žádnou šedou myš, ale člověka, který staví svou kariéru na vyvolávání silných emocí, ať už pozitivních, či negativních. Přesto, nebo právě proto se zkusme oprostit od moralizování. Ne proto, že by morálka do politiky nepatřila. Vůbec ne. Ale protože v jedné věci má Andrej Babiš pravdu - morálku politika nakonec soudí jen a jen voliči.

Lekce první: ústavnost

U auditů, stejně jako u trestního stíhání platí to, co mnozí říkali už v roce 2017. Šéfem exekutivy by neměl mít někdo, komu hrozí střet zájmů, či vězení. Prostě proto, že vždy bude vystaven nutkání využít ohromnou moc předsedy vlády, aby tyto problémy “nějak” vyřešil. Toto platí objektivně, bez ohledu na to, zda jsou obvinění, či výroky auditorů spravedlivé i bez ohledu na subjektivní vlastnosti politika. Prostě hrozba tu je a bylo by ústavně čistší se jí vyhnout. Prezident Miloš Zeman se ji nevyhnul a sklidil za to kritiku.

Nejsme v tom ovšem sami. Izrael je na tom podobně. Benjamin Netanjahu také tvrdí, že jeho stíhání je politicky účelové. A prezident Re’uven Rivlin, který ho opravdu nemusí, mu bez problémů udělil pověření sestavit vládu. O tom, že obviněný premiér smí zůstat ve funkci, ovšem nakonec rozhodoval generální prokurátor. Náš právní řád s ničím takovým nepočítá. V každém případě, pokud by obviněný nebo klidně i odsouzený lídr vyhrál volby s nadpoloviční většinou, nezabrání jeho cestě do čela kabinetu nic.

Vidíme, jak křehké jsou ve skutečnosti záruky ústavnosti. Sebelepší text nemůže vyřešit vše. Poslední slovo má vždy volič. Proti němu neexistují žádné pojistky, ty z principu fungují jen vůči politikům. V demokracii je to nakonec vždy lid, kdo rozhoduje o tom, kdo mu má vládnout, ať je obviněný, podezřelý ze střetu zájmů, či z čehokoli jiného. Samozřejmě zcela zásadně záleží na tom, nakolik je tato volba informovaná a svobodná, ale to je jiná otázka, která přesahuje tento text.

Lekce druhá: zákonnost

Audity se točí kolem jediné otázky: je premiér, který svou firmu zaparkoval do svěřenských fondů, ve střetu zájmů, či nikoli? Hned zpočátku je třeba vyvrátit rozšířenou fámu, že zákon, zvaný “lex Babiš” něco takového nařizuje. V něm není o nějakých svěřenských fondech ani slovo. Je tam formulace, že firma, v níž má člen vlády nebo “jím ovládaná osoba” podíl alespoň 25%, nesmí obdržet žádné dotace, úcházet se o veřejné zakázky, nebo získávat investiční pobídky. To se týká jak evropských, tak národních peněz.

Aby Agrofert mohl nadále čerpat dotace a další veřejné prostředky, vymysleli Babišovi právníci ony svěřenské fondy. Ty ovšem premiér nadále kontroluje, jdou mu z nich peníze a rozhoduje o tom, kdo je řídí. Splnil tedy podmínky, nebo nesplnil? Audit Evropské komise tvrdí, že nikoli. Babišovi vládní podřízení říkají opak. Směrodatné rozhodnutí soudu bohužel nemáme.

sinfin.digital