Musil: „Poslední zvonění“ britských europoslanců. Brexit se stává realitou, na nostalgii není čas

Aleš Musil

KOMENTÁŘ ALEŠE MUSILA | Včerejším večerem skončila jedna éra. Kvůli odchodu Spojeného království z Evropské unie k 31. lednu bylo plenární zasedání ve Štrasburku pro britské europoslance jejich „posledním zvoněním“. Následovat bude už jen neformální rozlučka v Bruselu koncem ledna a rychlé vyklízení kanceláří. Evropský parlament přijde o 73 europoslanců. Někteří odcházejí plni radosti, především z řad Strany Brexitu, vedené ikonickým Nigelem Faragem. Byli to právě oni, kteří konečně otevřeli oči pochybovačům o tom, zda si Británie většinově skutečně přeje odchod z Evropské unie a zcela proměnili přístup britských konzervativců. Hlavně oni si tedy poslední týden užívali historické metropole Alsaska na levém břehu Rýna. 

Britští liberálové a labouristé odcházejí s větším smutkem, protože mezi spřátelenými evropskými stranami nacházeli spojence pro cíle na národní úrovni neprosaditelné. To teď skončí a oni mohou jen nostalgicky vzpomínat na minulých 47 let. Ano, Spojené království vstoupilo do tehdejšího Evropského společenství už v roce 1972 (s účinky od 1. 1. 1973) v rámci tzv. prvního rozšíření společně s Dánskem a Irskem. Následně proběhlo v roce 1975 referendum, ve kterém se Britové majoritou 67 % vyslovili pro setrvání země v ES. První přihlášku přitom Londýn podal již v roce 1961 a následně v roce 1967, přičemž jeho vstup vždy zavetoval francouzský prezident Charles de Gaulle.

Němci chtějí vyplatit bilion korun za konec uhlí. Částka ale nemusí být konečná

sinfin.digital