KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Nejspíš žádný jiný člen vlády Andreje Babiše není pod takovým tlakem jako ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Přerod hrdinky levicových intelektuálů v jejich úhlavního soka je skutečně fascinující. Nehledě na to, že z pravicového spektra si ministryně už před časem svojí levicovou politikou vysloužila nelichotivou přezdívku „Venezuela“. Článek webu Expres z vydavatelství MAFRA o tom, že vozí potomka služebním autem do školky, jí na popularitě bezpochyby nepřidá, ale jen dokumentuje, v jak bezvýchodné situaci se sociálnědemokratická politička nachází. Mnohem zajímavější je ovšem odpověď na otázku, proč se do ní vůbec dostala.
V uplynulých dnech se odehrála scéna, která stojí za pozornost. Jana Maláčová přišla na jednání poslaneckého klubu ČSSD, kde čelila rozhořčeným kolegům, kterým se nelíbí její „sociální“ reforma. Zhruba dvě desítky úprav už předtím vyvolaly odpor neziskovek, levicových aktivistů či některých novinářů. Od brněnského aktivisty, lobbisty a bývalého politika Matěje Hollana si ministryně vysloužila přirovnání, že je „horší než Drábek“. To je v levicové komunitě zhruba stejné, jako kdyby vás v té pravicové někdo přirovnal k Vladimíru Špidlovi.
Hollan to korunoval, když zveřejnil na sociálních sítích v podstatě přepis svého soukromého rozhovoru s ministryní. A to se ve slušné společnosti nedělá, zejména s přihlédnutím k tomu, že se brněnský aktivista údajně chlubí tím, že Maláčovou politicky odrovná. Tento moment je ovšem důležitý spíše z mediálního pohledu, kdy ministryně sociálních věcí zjevně ztratila podporu části (levicových) médií, přičemž to je něco, čím sociální demokraté obecně zrovna nehýří.
