KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Lubomír Zaorálek už měl být nějaký čas politicky mrtvý muž. Po debaklu ČSSD ve sněmovních volbách v roce 2017, kdy byl „lídrem“, oznámil, že odchází z vysokých politických funkcí. Jenže loňský šprajc prezidenta Miloše Zemana s Michalem Šmardou z něj náhle udělal ministra kultury a „Zao“ je zpátky. A díky Lidicím i své přítelkyni Šárce Bednářové dokonce v plné palbě, když dělá pitomce z Čechů i vlastní strany.
Začněme Zaorálkovou fraškou s Lidicemi. Ministr kultury nechal padnout šéfku Památníku Lidice Martinu Lehmanovou jen proto, že prostě nechtěla do šuplíku schovat méně líbivou historickou informaci. Ano, tak se to sice obvykle dělá v politice, v níž často udávají tón „alternativní fakta“, národní historie by ale přece jen měla mít vyšší ambici a neměla by se bát pravdy. A to i když bolí, jak už to s pravdou bývá. Tedy jestli nechceme být zemí bájných mýtů…
Lehmanová v lidickém památníku skončila, protože nechtěla označit za nesmysl – jak to po ní chtěl bizarní Svaz bojovníků za svobodu –, zjištění badatele Historického ústavu Akademie věd Vojtěcha Kyncla o tom, že jedna z lidických žen udala krátce před vypálením obce nacisty svou židovskou spoluobčanku a podnájemnici. Ta nakonec nepřežila Osvětim. Tady prý nejde jen o pravdu, ale hlavně o empatii s přeživšími, vysvětloval to Zaorálek.
