Kovář: Trump v jednom týdnu vyhrál druhou bitvu. Zůstává mu ale země rozdělená nenávistí

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Snaha demokratů sesadit prezidenta Donalda Trumpa skončila očekávaným krachem. Republikánský Senát jej až na jednu výjimku podržel a Trump tak zůstává v čele USA. V tomto týdnu tak vyhrál už druhou dílčí, nicméně důležitou bitvu – tou první bylo zpackané volební shromáždění demokratů v Iowě – a je na nejlepší cestě obhájit v listopadových volbách křeslo v Bílém domě.

 

Výsledek hlasování v obou komorách amerického parlamentu není žádným překvapením. V případě obvinění, jež se týkalo zneužití prezidentské pravomoci, hlasovali ve Sněmovně reprezentantů „pro“ s výjimkou dvou kolegů všichni demokratičtí zákonodárci, v případě obvinění z obstrukcí vůči Kongresu byli „pro“ všichni kromě tří; republikáni udrželi zcela jednotnou linii a v obou případech hlasovali jako jeden muž „proti“. V Senátu pak stáli republikáni za prezidentem stejně neochvějně: v prvním případě hlasovalo „proti obvinění“ 52 senátorů (s výjimkou Mitta Romneyho, který mluvil o „nejtěžším rozhodnutí života“), ve druhém případě dokonce všech 53 senátorů. Většina 67 hlasů, které demokrati ve stočlenném sboru potřebovali, tedy byla v nedohlednu. Tolik čísla a fakta.

Hlasování amerických kongresmanů nicméně prozradilo mnohem víc, než se na první pohled zdá, tj. že Kongres je přísně stranicky rozdělen. Mnohem důležitější bylo, že o skutečné hledání a prokázání případné viny prezidenta v případě řady zákonodárců vůbec nešlo. Nenávist demokratů k Donaldu Trumpovi je taková, že si s výjimkou výše zmíněných ojedinělých případů vůbec nepřipustili, že by mohl být nevinen. Demokrati mu zkrátka nemohou zapomenout, jak před necelými čtyřmi lety „ukradl“ Bílý dům jejich favoritce Hillary Clintonové. Takřka neuvěřitelné je, že většina z nich dodnes nepochopila, proč prezidentské volby v roce 2016 prohráli, o čemž ostatně svědčí i kniha, kterou na toto téma napsala samotná Clintonová („Co se stalo“ či „Jak se to mohlo stát“, anglicky What Happened; 2017). Hlavním „viníkem“ byl prostě Trump, jeho lživá a špinavá kampaň, a hotovo. Připustit si, že by „na vině“ mohli být rovněž oni, dokázalo, alespoň nepřímo, jen velmi málo demokratů, včetně bývalého prezidenta Baracka Obamy, který nedávno nečekaně razantně varoval před negativními důsledky progresivistické Woke Culture, tj. před jednostranným (či nebezpečně zaslepeným) viděním světa, odpuzujícím většinu voličů.

Topolánek: Tolerance neznamená politickou korektnost. Se zlem a nenávistí musíme bojovat

sinfin.digital