KOMENTÁŘ DANIELA KOŠTOVALA | V listopadu minulého roku jsem psal v souvislosti s Ukrajinou o nové generaci ruského válčení. Jeho podstatou je vnímání mezinárodních vztahů jako permanentního konfliktu, který se vede nevojenskými prostředky od informačních přes kybernetické a podvratné až po použití vojenské síly. Na Západě se řada odborníků a komentátorů soustředí na zdůrazňování hybridní války. Pravdou je, že Moskva zformulovala komplexní přístup, který integruje možnosti nových informačních a kybernetických technologií do jednoho kontinua postupných či paralelních kroků spolu s tradičními mocenskými nástroji.
Mezi ty tradiční patří zpravodajské operace – od sběru informací až po aktivní opatření a vraždy. Rusko – jako před ním Sovětský svaz – kladlo na tento nástroj vždy velký důraz. Již před deseti lety se odborníci na bezpečnost a zpravodajská komunita na Západě shodovali, že kvantita a intenzita ruských zpravodajských aktivit přesáhla dokonce nejvyšší úroveň sovětské KGB v dobách studené války. Poslední informace z Bulharska či Srbska, paradoxně kulturně spřízněných zemí včetně ortodoxního křesťanství, to potvrzují.
24. ledna byl v médiích zveřejněn případ vyhoštění dvou ruských diplomatů z Bulharska. Podle bulharského generálního prokurátora šlo o dva muže s diplomatickou imunitou, kteří v zemi organizovali špionáž. První z nich působil na konzulárním oddělení a měl se podílet na získávání poznatků k volebním procesům. K tomu je třeba zmínit, že jakákoliv manipulace voleb je pro demokratické státy věc nanejvýše citlivá a Západ již Rusku vyslal několik varovných signálů, že tyto záležitosti nebude tolerovat. Druhý muž, zaměstnanec obchodního zastoupení RF, se měl zaměřovat na energetiku. Vytvářel si k tomu vhodnou agenturní síť. Zprávy pak podle bulharské prokuratury zasílal do ústředí zpravodajské služby v Moskvě. Toto sdělení opakují mnohá bulharská média. V některých médiích pak lze dohledat i jména obou mužů v anglické transkripci: Dmitri Mikhailovich Yaroshenko a Alexander Khvatov.
