GLOSA JANA JANUŠE | Rozdíly mezi českou a slovenskou justicí i tamější časté politické bizarnosti ilustruje už postava Štefana Harabina. Bývalý předseda Nejvyššího soudu, stále ještě jeho soudce a rovněž někdejší ministr spravedlnosti v první vládě Roberta Fica (SMER), nominovaný tehdejší LS-HZDS Vladimíra Mečiara, lavíruje nepochopitelným způsobem mezi politickou a justiční kariérou. Loni kandidoval na prezidenta a teď propadl v parlamentních volbách, když jeho strana Vlasť získala necelá tři procenta hlasů. A tak se opět arogantně hlásí k tomu, že je soudce a právník. Ale pravděpodobná příští vláda Igora Matoviče (OLaNO) má se slovenským soudnictvím velké plány a bylo by ideální, aby Harabina, třeba změnou legislativy, dostala z taláru.
Když novináři po Harabinovi chtěli, aby při volební noci ze soboty na neděli komentoval výsledky parlamentních voleb ve chvíli, kdy bylo sečteno 50 procent hlasů, rozčílil se na ně a zeptal, jestli jsou normální. Bylo by to prý stejné, jako kdyby coby soudce rozhodl na základě 50 procent důkazního materiálu.
Harabin, jinak také dřívější šéf slovenské Soudní rady, ale evidentně právní logiku používá jen tehdy, když se mu to hodí. Nebrání mu třeba v šíření falešných zpráv, protievropských a protiimigračních nálad a konspiračních teorií. I v překračování etických pravidel, které by měly být pro soudce svaté.
