Až skončí doba koronavirová, co bude dál? Několik poznámek k možné budoucnosti Evropy

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | V současné době má celý svět, zdá se, jedinou opravdu vážnou starost: jak zvládnout koronavirovou epidemii. Především na „starém kontinentě“, který je v tuto chvíli jejím epicentrem, je situace velmi dramatická. Nejen v Itálii a ve Španělsku, ale i v dalších zemích neustále roste počet nakažených i zemřelých, nemocnice jsou přeplněné a zdravotnický personál je den ze dne vyčerpanější. O účinném léku se sice mluví, k dispozici však zatím není, většinu zemí přitom vrchol nákazy teprve čeká. Kromě toho, že Evropa jako celek, nejen kritizovaná Itálie, tak říkajíc zaspala, je v této situaci na první pohled zřejmá ještě jedna věc: Evropská unie, do koronavirové krize jeden z nejsilnějších hráčů v evropské politice, jako by, s nadsázkou řečeno, přestala existovat. 

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová otevřeně přiznala, že evropští politici koronavirus podcenili; během nedávné videokonference šéfů vlád členských států padlo rozhodnutí o uzavření hranic EU; několik komisařů přispěchalo s ujištěním, že situaci berou vážně a jsou odhodláni jí čelit. Skutečnost je nicméně taková, že ponecháme-li stranou řečnění, nedělá Evropská unie prakticky nic; dokonce i ono oznámení o uzavření hranic společenství působilo poněkud nepatřičně, neboť přišlo v době, kdy některé členské státy EU – Itálie, Rakousko, Polsko, Česká republika a další – již své hranice uzavřely, aniž přitom vzaly v potaz, co si o jejich rozhodnutí Brusel myslí.

Bruselské elity se, nutno říci, že do jisté míry oprávněně, hájí před kritikou, že v zásadě nic efektivního nedělají, tím, že jim to neumožňuje platná legislativa, že jim to tak říkajíc nedovolují jednotlivé členské státy. Právě v tom je nicméně jádro věci. První opravdu vážná krize od vzniku Evropských společenství v roce 1957, respektive od vzniku Evropské unie v roce 1993 jasně ukázala, že EU jako taková, její Komise a další orgány nejenže nemají dostatek pravomocí, díky nimž by mohly rychle a účinně konat, ale, a to hlavně, že jim je nikdo nehodlá ani dnes, a nejspíš ani v budoucnosti, poskytnout. Klíčová rozhodnutí o karanténách, jejich podmínkách, uzavření hranic, repatriaci svých občanů ze zahraničí atd. učinily národní vlády bez jakékoli konzultace s Bruselem.

Zemanův projev k národu: Unavená vzpomínka na sebe sama v lepších časech

sinfin.digital