Češi jsou na slevách závislí jako na drogách. Komentář Jiřího Štefeka

Jiří Štefek

Tuzemské obchody s potravinami, drogerií a dalším rychloobrátkovým zbožím se předhánějí a vzájemně přebíjejí ve slevových akcích. Podle některých odhadů se až polovina rychloobrátkového zboží prodá v akčních slevách. Češi jsou z toho utržení a mnohdy své košíky kvůli zlevněnému zboží téměř ani neutlačí. To víte, sleva je sleva a co je doma, to se počítá.

Brutálně roztočená slevová spirála má i své vedlejší (a méně líbivé) plody – jako je nabídka méně kvalitních či prošlých potravin či směšně nízké mzdy prodavaček. Výrobci proto volají, že nastal čas slevy razantně osekat. Tomuto kroku je třeba zatleskat, i když vše nakonec zůstane nejspíš při starém.

Abychom si nalili čistého vína hned od samotného začátku, musím přiznat, že i já kupuji v supermarketech některé zboží, které je v daný moment „v akci“. A je v tuto chvíli zcela jedno, jestli to je lahvové pivo, pečivo, máslo, vajíčka anebo banány.

Kupuji ho, protože dané zboží potřebuji pro běžnou denní spotřebu. Ale koupil bych si ho, i kdyby ve slevě nebylo, protože některé zboží jiným nahradit prostě nelze. A že je v daný moment ve slevě není moje vina, ale marketingový tah obchodníka. Já ho mohu, ale též nemusím akceptovat. Výsledek je jasný, většina lidí ho akceptuje, protože zde platí staré okřídlené přísloví „hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.“

Rovněž rozumím argumentu, že pro důchodce, matky-samoživitelky, mladé rodiny nebo nízkopříjmové skupiny jsou akce vítanou možností, jak si levněji opatřit potraviny a další zboží a nebo ho za stejnou utracenou sumu koupit více. Obávám se ale, že provozovatelům těchto obchodů o tyto lidi vůbec nejde a ve své případné argumentaci pro slevy jen jejich případ zneužívají.

Stejně nečestná je omletá mantra o tom, že lidé vytvářejí primární tlak na co nejnižší ceny potravin. To je čirý alibismus. Kdyby totiž obchody řekly dost, slevy nebudou anebo jich bude málo, pár dnů je budou lidé proklínat, ale potom přijdou. Zkrátka proto, že potřebují jíst.

Za skutečnost, že snad ve všech obchodních řetězcích se to slevami jen hemží, jsou přímo zodpovědní jen a pouze provozovatelé těchto obchodů. Oni skrze ceny bojují s konkurencí, chtějí nalákat a upoutat zákazníky jen k sobě, maximalizovat tržby a svůj tržní podíl. Konkurence dělá totéž. Kdo nechce zůstat opodál a ostrouhat, musí se přizpůsobit. Tímto se roztáčí spirála, kde všichni tlačí ceny stále dolů a dolů.

Český spotřebitel jen mlaská, tomu se to líbí a lednice a spižírna mu praská doma ve švech. Zároveň si na slevu zvykl jako na drogu a běda tomu, kdo mu ji nedá nebo má těchto slev málo. Přitom ještě před několika lety se slevy počítaly v nižších desítkách položek za všechen sortiment, dnes už mají slevové katalogy podobu mnohostránkového časopisu.

sinfin.digital