KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Zpráva o tom, že se Michal Hašek stal volebním manažerem sociálních demokratů, zní jako ozvěna z časů, na které by chtěl každý normální člověk raději zapomenout. Je to vlastně nepochopitelné. Ponechme nyní stranou politické či manažerské schopnosti bývalého jihomoravského hejtmana, to podstatné je, a lidé si ho tak také pamatují, že se Hašek opakovaně zachoval jako křivák, který je schopen lhát národu v přímém přenosu.
Hašek proslul třeba tím, že byl schopen v jednu chvíli zastávat téměř třicet funkcí. Jiní mu s chutí připomínají podivné doktorské studium práv v šestitisícové obci Sládkovičovo, kde svého času coby děkan působil slovenský sociální demokrat Mojmír Mamojka, který byl také konzultant Haškovy rigorózní práce. O tom, co je Hašek zač, ale nejlépe vypovídají zákeřné a podrazácké metody, které systematicky používal v boji proti Bohuslavu Sobotkovi v časech, kdy mu dělal v ČSSD prvního místopředsedu.
Vidím to jako dneska. Je sobota 12. ledna roku 2013, sedím ve volebním štábu Jiřího Dienstbiera, tehdy jediného relevantního protikandidáta Miloše Zemana v boji o levicové voliče. Někdy po 15. hodině se situace jeví jasně. Dienstbier už ví, že se do druhého kola nedostane, vyzyvatelem Miloše Zemana, který byl kandidátem konkurenční Strany práv občanů - Zemanovci, se ve druhém kole historicky první přímé volby prezidenta stane ministr zahraničních věcí v neoblíbené Nečasově vládě a předseda pravicové TOP 09 Karel Schwarzenberg. Z čista jasna kdosi přichází s tím, že se za Zemanem vypravil právě Michal Hašek. Neuplynou ani dvě hodiny, Hašek je zpět v Lidovém domě.
