KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Nedávno se mě přítel, muž mimořádně vzdělaný v oblasti digitálních technologií, zeptal: „A co ty vlastně máš proti všem těm nařízením a opatřením proti koronaviru jako právník? Když se objeví nějaká nová věc, třeba i nepříjemná, a ukáže se, že předpisy jsou zastaralé nebo nevyhovující, je přece v pořádku, pokud se změní.“ Předesílám, že o žádného „příznivce“ toho viru nejde, že roušku odložil, jakmile to šlo (což, jak všichni vědí, šlo na mnoha místech mnohem dříve, než to bylo jakž takž posvěceno), a že na právo jinak průběžně nadává jako špaček, neboť, jak říkává, právo mu pořád jen v něčem překáží.
Příliš se mu nedivím, má před sebou na televizní obrazovce čestné vzory den co den – třeba zákonodárce, kteří se mezi sebou usnesli, že roušku v Poslanecké sněmovně nosit nebudou. Poslanecká sněmovna se tak statečnou formou „vzdoru prostých občanů“, jichž je plná, ustanovila (neformálně ovšem, aby nebyl průšvih) na tom, že hloupé právo poslouchat nebude, což je záslužné vzhledem k rozumu, avšak zároveň principiálně poněkud nebezpečné, protože jakmile si lidé začnou volně vybírat, který zákon poslechnou a na který se vykašlou, nevědí potom, kdy přestat.
Aby to nebylo všechno, sympatickým rebelujícím rošťákem bezrouškařů se stal konzervativní Marek Benda, pirátští volnomyšlenkáři se jednotně zamaskovali jako vzorná posádka nějaké lodi Jejího Veličenstva a Adam Vojtěch pohovořil o prskání do mikrofonu a vyložil přitom v jedné větě náhled na současný stav dělby moci v této zemi.
