KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Záchranný plán Evropské komise, jehož podstatou je zavalit EU vypůjčenými penězi v proklamované snaze „pomoci“ kontinentu po koronavirové pandemii, je dalším pokusem o zázrak, k němuž chce Brusel použít tsunami tvořené vypůjčenými penězi. O co markantněji komise zpočátku podcenila koronavirovou hrozbu, o to mohutněji se nyní snaží napravit si reputaci.
Záchranný balík, v jehož rámci chce komise nechat přerozdělit 750 miliard eur ve formě grantů (tedy darů) a výhodných úvěrů, je skutečným vyvrcholením dosavadního dotačního šturmování, které se postupně stalo středobodem Evropské unie. Snad aby komise zamlžila svůj koronavirový přešlap (v době kulminující epidemie kritizovala státy za to, že zavírají hranice), rozmáchla se nyní k okázalému gestu, kterým chce – za peníze dnešních i budoucích poplatníků – omráčit evropské publikum.
Česko má podle návrhu dostat ze „záchranného balíku“ téměř 20 miliard eur. Největšími příjemci mají být Itálie a Španělsko, tedy země, v nichž koronavirus napáchal největší škody na lidských životech. Třetí největší „dárek“ má dostat Polsko. Zásadní fakt, který nelze opomenout, je skutečnost, že Evropská komise si celou ohromující částku (v přepočtu nějakých 20,2 bilionu korun) hodlá vypůjčit na finančních trzích. Eurodotační záchranná finanční vlna má tedy být vytvořená uměle, tj. na dluh, jenž budou občané a firmy po desítky let splácet.
