Zrno: Policisté, ghetta a bílá privilegia. Kdo vydělá na nepokojích v USA?

Matyáš Zrno

KOMENTÁŘ MATYÁŠE ZRNA | S policisty v Americe to je skutečně někdy těžké. Vzpomínám si, jak sem stál s hlavou ke zdi a rukama nahoře kvůli hlasitému večírku na koleji, který by v Čechách nestál nikomu za řeč. Vzpomínám na spolubydlícího, který strávil dva dny v hromadné cele předběžného zadržení s těmi největšími kriminálníky za to, že si jedno děvče vzpomnělo, že tu pusu od něj vlastně nechtělo (ano, opravdu šlo o pusu, nikoliv o sex). Vzpomínám na kamarádku, která jela po státech v jakémsi starém vraku, který se startoval zmáčknutím startéru a dostala se do hodně nepříjemné situace, když ji zastavil policista, který se s rukou na pistoli dožadoval vyhození klíčů od auta oknem (vyřešila to nakonec tím, že vyhodila klíče od bytu, aby se policista uklidnil). V Americe vás policisté můžou zkontrolovat jen proto, že jdete pěšky (to je dost podezřelé…, ostatně ne nadarmo tak začíná zápletka filmu Rambo I). Tohle jsou samozřejmě drobnosti, ale ukazují trend, který ve vypjatých situacích může vést (a vede) k přehnanému užití síly, které končí zbytečnou smrtí.

Zároveň ale neexistuje situace, se kterou by vám policisté nepomohli. Neexistuje „tohle je škoda do 5 000, s tím na nás nechoďte….“ Jsou to prostě přísní hoši a každý ví, že s nimi není legrace a cokoliv řeknou, musíte udělat. Bez řečí. Někdy je to dost na palici a ta nemožnost se v případě nějakého banálního poklesku nějak lidsky domluvit je frustrující. Ale zase víte, že tohle je země, kde je násilný zločin mnohem častější než u nás a podle toho to prostě vypadá.

A navíc to nemusí platit všude, Spojené státy jsou obrovské, policie je věcí každého státu, města, okresu a všude to může být jiné. Často bývají lidštější místní šerifové (většinou volení ochránci pořádku ve venkovských oblastech) než policie ve velkých městech nebo ta státní. A i v rámci jednoho města vás může v dobré čtvrti policista zastavit, protože se mu prostě nezdáte (nebo nedej bože pijete pivo), zatímco o dva kilometry dál v ghettu se střílí takovým tempem, že do tamních nemocnic chodí armádní medici na trénink, jelikož střelná zranění jsou tam na pořadu dne. Jenže stejně jako revizor v Praze raději drapne zmateného turistu, než aby se dohadoval s bezdomovci, je někdy snazší drapnout kluka, co kouří trávu v parku, než gangstera, co právě někoho zastřelil (obvykle jiného gangstera).

Kennedy jako úspěšný prezident? Je to jeden z největších mýtů moderních amerických dějin

sinfin.digital