KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | V tom tragickém a někdy i groteskním mumraji, jímž žijeme, chci se dnes zastavit u jedné, zdánlivě okrajové, podle mne však klíčové „drobnosti“. Povšimli jste si, kam se ubírá dnešní právo? Myslím, že jeho „džípíeska“ by si vystačila se šesti ukazateli.
1. Detailizace. To je jednoduché. Zkrátka upravíte každou drobnost výslovně, přitom však demonstrativně (například uložíte provozovateli zoologické zahrady, aby zabránil hromadění osob tam, kde něco takového lze očekávat, a pro jistotu mu připomenete, že jde nejen o dětská hřiště, odpočinkové zóny, atrakce apod., ale také o „prostory před záchody“). Čím víc detailů takto „normativně“ shromáždíte, tím větší pravděpodobnost, že rozum půjde stranou. „Apod.“ vás jistí, kdybyste na něco zapomněli.
2. Infantilizace. To je ještě jednodušší. Regulujete pitomosti, o nichž by normálního člověka nenapadlo, že by byly právem regulovatelné. Například normotvůrce „rozhodne právem“, že skládačka (puzzle) sestávající z více než 500 částí není hračkou. Nebo že hračkou naopak je nejen výrobek navržený nebo určený ke hraní dětem mladším 14 let, ale také výrobek navržený nebo určený vedle hraní i k dalším účelům. Ale to jsem vybral jen čirou náhodou, infantilizaci zdaleka netřeba hledat jen v předpisech o hračkách.
