Neutrhly se milionové tresty za přestupky ze řetězu? Komentář Karla Havlíčka

Jan Januš

Karel Havlíček

Přestupek. V této globalizované a tekuté době, kdy nebe křižují nadzvukové letouny, které přistanou tisíc kilometrů daleko dříve, než dojedete z ruzyňského letiště do Dolních Měcholup; kdy mladíci pod třicítku přesouvají stamiliony dolarů jedním kliknutím z kontinentu na kontinent rychleji, než byste dokázali nějakou obyčejnou prací vydělat pár korun; kdy zprávy předbíhají samotné události, aniž byste stihli alespoň ověřit, že ty události nakonec opravdu proběhly, by si snad člověk mohl říci, že takovou banalitou, jakou jsou přestupky, už se ani není třeba zabývat. Leda snad, když usednete za volant. To si ovšem může myslet jen ten, kdo se bláhově zapomněl v čase.

Komenský a babička, která ukradla máslo

Ano, do nové, porevoluční éry před více než čtvrt stoletím vstupovali jsme s impozantním arsenálem tří trestů za přestupky (tehdy se jim říkalo „opatření“): napomenutí, veřejná důtka a pokuta do 500 korun, k čemuž lze ještě přiřadit propadnutí nebo zabrání věci. Od počátku 90. let minulého století se mírně přiostřilo. Sankcemi se staly napomenutí, pokuta do 1000 korun (pokud zákon nestanovil vyšší částku), zákaz činnosti, propadnutí věci a zákaz pobytu. Od loňského roku máme nový zákon, který se formálně vzato ve výčtu sankcí příliš od toho předchozího neliší: za přestupek hrozí správní trest, který může mít podobu napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, propadnutí věci nebo náhradní hodnoty a zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

První islámská soudkyně je přísnější než soudkyně Barbara. Vydá se ve stopách Hillary Clintonové?

sinfin.digital