Policie může odebírat otisky prstů, vzorky DNA nebo třeba krev a moč podezřelým ze všech úmyslných trestných činů a uchovávat je v zásadě neomezeně dlouho. Podle advokáta Lukáše Bohuslava, který zároveň působí na katedře trestního práva Právnické fakulty UK v Praze, je to velký problém. Ve své praxi se prý často setkává s ponižováním svých klientů a s odebíráním těchto materiálů bez zjevného důvodu. Česká pravidla, jejichž zahraniční obdobu už kritizoval i Evropský soud pro lidská práva, by měl brzy řešit Ústavní soud.
Na odborné konferenci o dokazování v trestním řízení jste kritizoval současná pravidla zajišťování daktyloskopických stop a genetického materiálu. O co všechno jde?
Obecně jde o určité identifikační údaje, které slouží k dokazování. Jde například o vlasy, moč či krev. Nebo o otisky prstů, které slouží k jednoznačnému prokázání totožnosti osoby. Úpravu nalezneme jednak v trestním řádu, jednak v zákonu o Policii České republiky. Zatímco s trestním řádem žádné problémy nejsou, pravidla v zákonu o Policii ČR jsou v některých případech rozporná se zásadou na ochranu a respektování soukromí.
Policie totiž může u osob obviněných ze spáchání úmyslného trestného činu provést daktyloskopické otisky, odběry genetického materiálu, měření těla a získat obrazové, zvukové nebo obdobné záznamy. Tato úprava je ale celkem neurčitá a vágní. Detailizována je pokynem policejního prezidenta o identifikačních úkonech, kde se stanoví, že se tyto úkony provádějí u osob podezřelých nebo obviněných z úmyslného trestného činu, a to pro účely budoucí identifikace, to znamená pro vyhledávání trestné činnosti a její předcházení, nikoliv pro konkrétní trestní řízení.
