Myslím, že budete mít podobnou zkušenost jako já – někdy se v rámci své profese
dostanete do situace, kdy musíte zaujmout stanovisko k otázce, která zkrátka není
vyloženě v centru vašeho odborného zájmu, avšak náhle zjišťujete, že životní cesty vás
těmito luhy vedou, že se tedy bez názoru na onu otázku neobejdete. Přesně to se mi
přihodilo, když jsem byl postaven před fakt, že mám moderovat sympozium s tématikou rodinného práva.
Stálá konference českého práva pokračuje neumdlévajícím tempem. Jeden dubnový čtvrtek se v jejím rámci konalo sympozium nazvané Právní konflikt v rodině, jehož bylo INFO.CZ mediálním partnerem. Ačkoliv jsem se – už si to přesně nepamatuji – nějakým způsobem na jedné z plánovacích porad Stálé konference českého práva na formulaci názvu podílel, domnívám se kriticky, že jsme podlehli jakémusi sociálnímu freudismu. Když jsem o tom přemýšlel, vůbec jsem – snad i na základě vlastních životních zkušeností – nezapochyboval o tom, že podstatou rodiny není konflikt, nýbrž mír. Problém je v tom, že mír dnes vlastně nikoho nezajímá, zato konflikt zajímá všechny. Najděte v jakémkoliv zpravodajství sekvenci, ve které neteče krev (nebo alespoň pitralon, jak říká klasik) a ve které je rodina líčena jako pevný závětrný přístav, v němž se lodi neukrývají, nýbrž kde v klidu čerpají sílu k dalším cestám, kde se z rodičovského tankeru překládají cenné poklady lásky, morálky, citu, rozumu, vědění a svědomí do nových šífů, jež se chystají k dalším objevitelským cestám!
