V létě můžeme sáhnout i po knihách, které nepatří zrovna ke žhavým novinkám, ale prověřil je čas. Takový je i právnický thriller Johna Grishama Firma. V České republice vyšel poprvé před 25 lety. V době, kdy tady vznikaly dnes nejdůležitější advokátní kanceláře a pomalu se etablovaly české pobočky amerických i britských firem těch nejlepších značek. Právě Firma jistě sehrála svou roli při vytváření všeobecné představy, jak vlastně špičková advokacie vypadá a čeho všeho může dosáhnout úspěšný právník. Také ale jistě způsobila své ve vnímání této profese jako jedné z nejšpinavějších prací, kde jde jenom o peníze.
Příběh Firmy asi znáte, možná i díky stejnojmennému filmu Sydneyho Pollacka s Tomem Cruisem v hlavní roli. Máte tak představu, že čerstvý absolvent Harvardu Mitchell McDeere nastupuje do advokátní kanceláře Bendini, Lambert a Locke, která se specializuje na daně a sídlí poměrně překvapivě v Memphisu. Jako nástupní plat mu nabídnou obří balík, přes 80 tisíc dolarů ročně a postupně i různé bonusy. Dostane nové BMW i výhodnou hypotéku na dům. Rychle se ale ukáže, že to všechno není jen tak.
Aby nebylo sporu – a věřme, že moc neprozradíme, když dodáme, že celá Firma má kriminální pozadí a její hlavní činností se nemůže chtít inspirovat snad vůbec nikdo - pro další text si z knihy vezmeme jen vnější fungování advokátní kanceláře. To, které by bez dalšího bylo legální. Prakticky se totiž moc neliší od běžných standartů jiných právních firem na začátku 90. let. Zajímavé je ale podívat se na to, jak se tyto rozměry advokacie skoro za 30 let posunuly.
A půjde to fakturovat?
To je prakticky základní advokátní otázka, alespoň v Grishamově pojetí. Ale praxe minimálně v oněch 90. letech nebyla o moc jiná. Bendini, Lambert a Locke očekávají od nováčků, že budou pracovat alespoň 80 hodin týdně a podstatnou část této doby bude i vykazovat klientům, minimálně za 100, v průměru ale za 175 dolarů na hodinu.
Pokud je hodně práce, právník si posedí nad spisy třeba i 100 hodin týdně, zvláště když se přiblíží termín pro podání daňových přiznání. Ti seniornější jsou na tom lépe, stejně ale pracují třeba 60 hodin týdně. Samozřejmě jsou za to skvěle placeni, společníci inkasují stovky tisíc dolarů ročně. Oni sami fakturují klientům své služby i za 500 dolarů za hodinu.
V oněch 90. letech byla v řadě největších pražských advokátních kancelářích podobná situace, i když sazby patrně až takových výšin většinou nedosahovaly. Zasloužilí advokáti ale dodnes vypráví historky o tom, kolik dní a nocí pracovali v kuse, vůbec z kanceláře neodešli domů a nespali. Pracovali tehdy na privatizacích, starali se o příchody zahraničních firem na český trh, pomáhali budovat ty tuzemské. Do úmoru, v právně neprobádaném prostředí, ale samozřejmě za skvělé taxy a s upokojením z intelektuálně náročné práce.
