Pokud advokát přijme kauzu, u níž ví, že nemá šanci na úspěch, protože nárok není právně obhajitelný, a to jen proto, aby účtoval peníze, dopouští se etického prohřešku. Alespoň podle jednoho z doyenů české advokacie Gerhardta Bubníka. Někteří jeho mladší kolegové s ním ale nesouhlasí. Například podle bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové totiž záleží na zájmech klienta.
Advokátka a členka představenstva České advokátní komory Monika Novotná, která je partnerkou kanceláře Rödl & Partner, připomněla, že klientovi může jít například o daňový odpis pohledávky. Tedy o oficiální uznání, že se k penězům, na něž by měl mít nárok, nedostane. Sama přitom podle svých slov nikdy nemůže klientovi slíbit, zda ve sporu skutečně zvítězí. Neví totiž, s čím přijde protistrana či zda ji klient říká skutečně všechno.
„Nejsem soudce, nesmím klienta soudit, ať udělal cokoliv,” říká pak advokát Miroslav Krutina, podle kterého není jeho povinností odříci spolupráci a nejít do prohrané bitvy, pokud to ale klient ví. S tímto postojem Bubník podle svých slov souhlasí. Podle Krutiny navíc žádná právní bitva není dopředu prohraná.
Slovní přestřelka proběhla u kulatého stolu Etika právnického stavu, na další z akcí Pražského právnického podzimu. Debata znovu ukázala, jak jsou etické otázky právnických profesí složité a kolik mají různých rozměrů.