Hodnocení liberálního, socialistického či konzervativního způsobu vládnutí je nepochybně velmi složitou záležitostí, ve které se mísí náhledy politologické, právní, ekonomické, sociální a bůhvíjaké další. Navíc – liberalismus, socialismus ani konzervativismus se v čisté formě dnes v euroatlantickém prostoru vyskytuje, je-li to možné, ještě méně, než je množství dosti malé na to, abychom si toho povšimli. Dnešní postpravdový svět je tvořen generiky všech myslitelných ideologií a typů politiky, jejichž obsah se formuje jako podivná sloučenina: pravice zastává mnohdy myšlenky tradičně vlastní levici a etatistickým proudům, určité části levice posunul vývoj k ultraliberalistickému progresivismu, jiné kruhem doputovaly až k silnému nostalgickému konzervativismu, politický střed v podstatě neexistuje, pokud si neřekneme, že všichni jsou ve středu. Kdo se v tom má vyznat?
Možná lze určité zajímavé trendy vypozorovat, separujeme-li laboratorně nějaký vzorek činností a budeme jej zkoumat podrobněji. Podívejme se, co nám říká pohled na letošní dosavadní legislativní produkci.
