Muž ne se „dvěma P“, které tvoří iniciály jeho jména, ale dokonce se sedmi – právník, politik, politolog, pedagog, překladatel, první porevoluční český premiér a předseda Senátu. Mohl mít i osmé P – jako prezident, ale v roce 2003, kdy kandidoval na tento post, nakonec poslanci zvolili Václava Klause. Přesto je Petr Pithart člověkem těsně svázaným s posledními padesáti lety historie naší země. Přinášíme obsáhlý medailon muže, který v pátek večer vstoupil do Právnické síně slávy. Ceny Právník roku udělovala Česká advokátní komora a společnost epravo.cz.
Petr Pithart se narodil v Kladně na samém počátku války, 2. ledna 1941. Postupně pak bydlel se svojí matkou, učitelkou odborných ženských povolání a malou sestrou Alenkou u různých příbuzných i nepříbuzných, když jejich otce Viléma, doktora práv, gestapo zavřelo.
Otec byl advokátním koncipientem v kanceláři JUDr. Anzenbachera a jako Žid a komunista skončil pochopitelně v koncentrácích. Když se vrátil domů, malý Petr ho vůbec nepoznal, jak byl zbídačený a vyhublý. Po uzdravení otec pracoval jako právník v Pražské železářské, pak na ministerstvu průmyslu a zahraničí. Posléze byl velvyslancem v Bělehradě a v Paříži. Jeho kariéru ukončil protest proti okupaci a prosba o pomoc Československu u generála de Gaulla 22. srpna 1968. Byl to ale právě on, který byl svému synovi vzorem, ať už jako člověk, právník a politik.
