Jména jako Josef Urválek nebo Ludmila Brožová-Polednová vnímají i ti, kteří jinak nepřišli s právní historií nikdy do styku. Je všeobecně známé, že šlo o komunistické prokurátory, Urválek poslal na šibenici například Rudolfa Slánského, Brožová-Polednová Miladu Horákovou. Označení prokurátor ostatně dodnes vzbuzuje negativní konotace a mrazení v zádech. V seriálu INFO.CZ Státní zástupci - čas na změnu? se v devátém díle dostáváme k historii státních zástupců.
Státní zástupci - čas na změnu?
Státní zástupci drží v mnohém naše životy v rukou. Právě oni rozhodují o tom, zda půjdeme k soudu, nebo ne. Právě oni svým zásahem na Úřadu vlády shodili vládu Petra Nečase (ODS) a otevřeli cestu k premiérství Andreje Babiše (ANO). Postupem času přitom na veřejnost vyplouvá stále více jejich přešlapů. Je čas na reformu postavení státního zastupitelství? Měli by být státní zástupci za své počínání odpovědní více, než jsou dnes? INFO.CZ spustilo desetidílný seriál Státní zástupci - Čas na změnu? Podrobně v něm analyzujeme podstatu profese státních zástupců, její historii, to, co žalobci smějí a co naopak nesmějí, a zaměříme se rovněž na možné změny, které by byly v této profesi vhodné. Seriál upozorní rovněž na ty nejkřiklavější problémy, které se v souvislosti se státními zástupci objevují.„Kořeny dnešní instituce státního zastupitelství sahají až do roku 1437, kdy císař Zikmund zřídil Úřad královského prokurátora, do jehož čela byl jmenován Vilém ze Žlutic, jenž měl zastupovat krále v soudním řízení,“ dočteme se v obsáhlém textu o historii státního zastupitelství na webových stránkách Nejvyššího státního zastupitelství.
Temná historie prokuratury
A slovo prokurátor se poté dál nese historií: „Na konci 16. století si v souvislosti se značným nárůstem agendy přibírá královský prokurátor pomocníky a vzniká tak úřad označovaný jako prokurátorská komora nebo také fiskální úřad, v jehož hierarchii je skutečným zástupcem panovníka pouze představený úřadu – prokurátor.“
Prokuratura následně prošla složitým vývojem, postupně se měnily a vesměs rozšiřovaly její pravomoci. Pamatovaly tak na ně tak ty nejdůležitější zákony. Pro dnešní vnímání prokuratury je klíčové zejména její postavení po komunistickém převratu v roce 1948.
„Přestože byla de iure definována jakožto zcela nezávislý orgán, byla v úzkém spojení s vládnoucí komunistickou stranou, jejíž vedoucí postavení musela respektovat. Právě tato provázanost a od toho odvozené zavírání očí či přímo aktivní spolupráce na tzv. zločinech komunismu je snad nejtemnější stránkou v moderních dějinách naší veřejné žaloby, jejíž stíny dopadají až do dnešních dnů,“ dočteme se na stránkách Nejvyššího státního zastupitelství.
