KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Už po desáté se letos koná anketa Zákon roku, za níž stojí společnost Deloitte. Veřejnost může vítěze vybírat do konce příštího týdne ze tří nominací. Je to také dobrá příležitost zamyslet se nad úrovní legislativy a nad tím, jak kvalitu českých zákonů zlepšit. INFO.CZ bude právě ve spolupráci se Zákonem roku v příštích týdnech publikovat několik textů, které se těmto tématům věnují.
O českých zákonech a právu jako takovém se bavím s mnoha lidmi. A prakticky všichni se shodují, že máme velký problém. Jedna novela vytlačuje druhou, základní kodexy jsou rozbity množstvím nesourodých a mnohdy nedomyšlených změn. Ve Sbírce zákonů se každý rok objevují stovky nových předpisů. Třeba v roce 2018 se jejich příliv zastavil na čísle 336. Když jsme se následně, v souvislosti se Zákonem roku, zamysleli nad tím, zda bychom některý z nich označili za opravdu výjimečný, nastalo výmluvné mlčení.
Není divu, že předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal, jinak také hlavní autor současného trestního zákoníku, mluví v této souvislosti o legislativní džungli. „Parlament přijímá neuvěřitelné množství zákonů a zejména jejich dílčích novel. Poslanci se hodnotí podle toho, kolik navrhli novelizací, což je naprosto zcestné. Novely by se měly přijímat po analýze, po zjištění, že je to skutečně potřeba. A ne pro maličkosti nebo jen pro určité dílčí změny,“ řekl mi profesor v rozhovoru pro INFO.CZ. S jeho slovy nelze než souhlasit.
