Sprostá slova ve vysílání už před 22. hodinou? Žádá si to doba i věrohodnost, shodli se experti

Jan Januš

Šedá místa a nevyjasněná pravidla. Něco, co obsahují prakticky všechny zákony. Včetně toho o rozhlasovém a televizním vysílání. Předpis, který se poměrně přísně vyjadřuje k tomu, zda mohou v televizi či v rozhlase zaznívat vulgarismy. Jak však k pravidlu přistupovat v roce 2019, to není příliš jasné. Logické by bylo, aby členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání při posuzování případného porušení nevycházeli jen z psaného textu normy, ale i z jejího smyslu, shodli se experti na veřejné debatě Kam s nimi? aneb O vulgarismech ve vysílání.

Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, dostupný pod číslem 231/2001 Sb., existuje skoro dvacet let. Pasáž, jež nás zajímá, ale pochází z roku 2006. Je tak sice novější než samotný zákon, společnost, mravy i jazyk ale za tuto dobu jistě urazily poměrně dlouhou cestu. A zůstává tak otázkou, zda je bez hodnotového výkladu ještě vůbec použitelná. Na začátek ale trochu faktografie, respektive poměrně nudného znění vzpomínaného právního předpisu.

Co se smí a co se nesmí

Pro naše účely je klíčový paragraf 32, stanovující základní povinnosti provozovatelů vysílání a provozovatelů převzatého vysílání, a zejména některá písmena v prvním odstavci. 

Januš: Smí se v Českém rozhlasu říkat slovo „kokoti“? Nadávky hrají i pozitivní roli

sinfin.digital