Je totiž pravdou, že na úrovni Evropské unie jsou vydávány předpisy s mimořádně obtížným textem, který před obecností dává přednost konkrétnímu postižení každé možné situace. Děje se tak snad ve snaze o jednotné pochopení, spíš to ale ilustruje neschopnost autorů vytvořit jednoduché, abstraktně formulované pravidlo, které lze jednoznačně interpretovat a použít na celou skupinu podobných společenských jevů.
S tím je spojené i vytváření pravidel, po kterých není většinová poptávka, společnosti ke spokojenému životu nijak nechybí a naopak lidem existenci mnohdy komplikují. Je přitom zásadní rozdíl mezi projednáváním zákona, který je připraven a předložen vládou jako nová autorská úprava, a zákonem, který vláda předkládá jen z povinnosti kvůli evropským předpisům.
