Kauza Altner vs. ČSSD je excesem justice. Plynou z ní ale poučení pro nás všechny

Jan Januš

ANALÝZA JANA JANUŠE Kauza Altner versus ČSSD, která se po dnes zveřejněném rozsudku Nejvyššího soudu znovu vrací před pražský obvodní soud, naplňuje všechny symptomy toho nejsložitějšího možného sporu. Exponovaný žalovaný, obří suma peněz, nejasnosti ohledně toho, co vlastně bylo domluveno, smrt žalobce, změny soudce a spravedlnost, na kterou se čeká roky. Zdání, že něco takového je pro české soudnictví typické, by ale bylo liché. Svým způsobem jde o ojedinělý případ, který trvá tak dlouho právě kvůli své složitosti a komplexnosti. Neznamená to však, že bychom na něm nemohli ilustrovat několik obecných pravd, které se v české justici přece jen opakovaně objevují.

1. Pozdní spravedlnost není spravedlnost

Jak české, tak evropské statistiky opakovaně potvrzují, že pokud jde o rychlost civilních soudů, které řešily i tuto kauzu, patří Česká republika k těm nejlepším zemím v Evropě. V soukromých sporech nemá, na rozdíl od těch správních, žádné větší problémy.

Občas se ale objeví kauza, která získává svou nestandardností velkou mediální pozornost. Ta se kvůli své složitosti vleče opravdu nadprůměrně dlouho. Loni šlo o případ H-Systemu, letos o spor mezi advokátem Zdeňkem Altnerem, respektive jeho dědici a ČSSD, který se táhne už od 90. let. Vzhledem k prostoru, který je případu věnován, se snadno navodí zdání, že jde o něco typického. Ale nejde.

Agrofert a jeho manažery nejspíše čeká trestní stíhání, policii může znovu zajímat i Babiš

sinfin.digital