KOMENTÁŘ MICHALA ŽIŽLAVSKÉHO | V poslední době opět zintenzivnily debaty o tom, jak by měly být do budoucna organizováni insolvenční správci. „Vznik další samostatné komory není cesta správným směrem. Česká advokátní komora proto zvažuje plné začlenění advokátů - insolvenčních správců pod svůj dohled, a to zejména pro případ, že by mělo dojít ke změně současného stavu,“ nastiňuje postoj České advokátní komory člen jejího představenstva Michal Žižlavský, který je zároveň předsedou Rady expertů Asociace insolvenčních správců.
Vycházíme přitom z toho, že každá úvaha na téma dohledu nad insolvenčními správci musí začínat dvěma otázkami. Kdo to je insolvenční správce? Co je to insolvenční řízení?
Laik by možná řekl, že správce je člověk, který hlídá jiné lidi, aby alespoň částečně platili své dluhy. S tím se dá souhlasit, i když by se o tom dala napsat místo jedné věty monografie. Pokud je správce v principu hlídač, logicky je na místě otázka, kdo hlídá hlídače.
Insolvenční řízení je soudní proces. Řeší vztahy účastníků řízení, tedy dlužníka a jeho věřitelů. Je to soudní řízení, a proto v něm může rozhodovat jedině soud. Výkonná moc zde ztrácí svou autoritu. Může být pouze sama účastníkem řízení, například jako finanční úřad, který uplatňuje pohledávku vůči dlužníkovi. Finanční správa ovšem nemá dohlížet na insolvenčního správce, naopak, insolvenční správce má dohlížet na důvodnost pohledávek finanční správy.
