Kdy máte při vyhazovu z práce právo na odstupné? V řadě případů automaticky

Jiří Matzner

ANALÝZA JIŘÍHO MATZNERA | Při ukončování pracovního poměru, ať už se strany zaměstnavatele nebo zaměstnance, je velice důležitou otázkou odstupné. Často budí emoce mezi zaměstnavatelem a bývalým zaměstnancem. Není třeba předstírat, že se také najdou zaměstnavatelé, kteří při ukončení pracovního poměru se zaměstnanci dělají vše pro to, aby jim nemuseli odstupné vyplácet, a za pomoci šikovného právníka vymýšlejí všemožné kličky, jak se této povinnosti vyhnout. Na druhou stranu se bezesporu najdou i mnozí zaměstnanci, kteří nejsou značně erudováni v podmínkách vzniku nároku na odstupné a jsou tak mnohem náchylnější k tomu, aby jim odstupné vyplaceno nebylo přesto, že by na něj měli mít nárok. Pojďme si proto přiblížit podmínky vzniku nároku na odstupné u končících zaměstnanců a danou problematiku si osvětlit.

Kdy zaměstnanci náleží odstupné

Problematika odstupného je komplexně upravena v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“). Podle zákoníku má na odstupné nárok takový zaměstnanec, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou ze stejných důvodů.

V tomto případě se jedná o tzv. organizační změny, tedy o případy, kdy se zaměstnavatelův podnik nebo jeho část úplně ruší, nebo se přemisťuje například do jiného města, popř. když se zaměstnanec stane pro zaměstnavatele nadbytečným. Zde je potřeba si uvědomit, že při posuzování vzniku nároku zaměstnance na odstupné se přihlíží vždy k reálnému (faktickému) důvodu rozvázání pracovního poměru.

Braun: Soudci žádají přesnou evidenci pracovní doby. Většinou je to ale nesmysl

sinfin.digital