Úmluva Evropy s Ankarou o zadržování uprchlíků na území převážně asijského státu má své trhliny. Jednou z nich je pouze pět kilometrů široký průliv, který dělí turecké pobřeží od řeckého ostrova Chios. Migranti stále překonávají pomyslný stupínek ke svobodě, v Řecku ale končí v detenčních zařízeních a napětí tak opět plíživě roste.
Zoufalí jsou běženci, kteří místo kýžené svobody dosáhli pobytu v jednom ze dvou uprchlických táborů. „Dá se říct, že mě sem zanesla výhodná geografická poloha,“ říká Nigerijec Samuel Aneke, který úžinu překonal před rokem v červnu. „Ale rozhodně jsem neočekával, že se ze mě stane vězeň,“ dodává muž, který v současnosti chystá podání své druhé žádosti o azyl.
Ta první byla zamítnuta, Aneke chce ale bojovat dál. Trpí plicním onemocněním, na které má lékařské potvrzení, navíc se důvodně obává, že jakmile překročí hranice vlasti, přijde o život. „Milice Fulani po mě šly,“ vypráví reportérům deníku The Guardian o teroristické skupině, která byla před dvěma lety zařazena co do nebezpečnosti na čtvrté místo na světě. Horší jsou už jen Islámský stát, Boko Haram a Šabáb.