Bij Turka a všechny ostatní „mohametány“: Krátká historie islamofobie

Jitka Jeníková

Představte si situaci: Jedete ve vlaku. Kousek od vás sedí dvě mladé dívky, jedna z nich má schované vlasy pod hidžábem. Najednou na ně začne dorážet chlap jako hora, vykřikuje, že by měli všechny muslimy pozabíjet. Děvčata jsou vyděšená, nemají se jak bránit. Co uděláte? Přesně ve stejné situaci se v pátek 26. května ocitli pasažéři ve vlaku v americkém Portlandu. Tři odvážní muži se postavili jednomu, který však měl na rozdíl od nich nůž. Výsledkem jsou dva mrtví, jeden těžce raněný a xenofobní fanatik ve vazbě. Amerika je na své hrdiny pyšná, pořádá sbírku na pomoc rodinám zavražděných (třiapadesátiletý bývalý voják Ricky John Best po sobě nechal čtyři děti) – tedy až na prezidenta Trumpa, jenž se sice na svém twitteru pyšní hesly o boji proti rasismu, ale ty, kdo se proti němu skutečně i za cenu vlastního života postavili, nijak nezmínil, natož aby jejich čin ocenil. 

Islamofobie, strach z islámu a muslimů, je v poslední době čím dál skloňovanějším termínem, a přestože by si muslimové přáli, aby to byl jev nový, který se dá vysvětlit konkrétními událostmi, není tomu tak. Ve francouzském slovníku Le Petit Robert se sice heslo „islamofobie“ objevilo až v roce 2005, v Oxford Dictionary ho však bylo možné poprvé nalézt už v roce 1923. Katarská televize al-Džazíra hledá kořeny islamofobie v koloniální éře a v odporu evropských úředníků k domorodým obyvatelům. Posléze ji podle nich silně přiživila íránská revoluce se svými striktními pravidly, nicméně jako hlavní rozbušku vnímají události z 11. září 2001. Islám se po nich stal novým nepřítelem Západu, který se po skončení studené války neměl vůči komu vymezovat a „rudou hrozbu“ tak nahradila „hrozba zelená“.

Merkelová schovala uprchlíky do autobusů, aby lidi neznepokojovali, říká šéf bavorské AfD Bystroň

sinfin.digital