Kdo jsou lidé, kteří za vás řeší virtuální odpad? Filipínští "čističi" platí za svou práci i životem

Adéla Gálová

Komu vděčíme za to, že na nás hnusná videa plná násilí, bolesti a utrpení nevyskakují z internetu častěji? A do jaké míry je vůbec možné a žádoucí se obrazovému důkaznímu materiálu o stavu našeho světa vyhnout? Unikátní film „Čističi“ německých režisérů Hanse Blocka a Moritze Riesewiecka se po festivalu Sundance objevil i na letošním Jednom světě a přináší zdrcující obraz pečlivě kamuflovaných obyvatel Filipín, kteří se musejí denně proklikat stovkami virtuálního odpadu a činit morálně zodpovědná rozhodnutí, o nichž se nemají s kým poradit a s nimiž se nesmějí svěřit ani vlastní rodině. Pozadí filmu přibližuje druhý jmenovaný režisér, Moritz Riesewieck.


Narazil jste někdy na internetu nedobrovolně na obsah, o němž jste si pomyslel, že měl být smazán? Byl to moment, kdy vás napadlo natočit film zabývající se tím, kam takový „nevhodný“ obsah mizí?

Ano, v roce 2013 jsem na facebooku narazil na video sexuálního zneužití dítěte. Než bylo vymazáno, bylo sdíleno více než 16.000x. To byla chvíle, kdy jsme si s mým kamarádem a kolegou režisérem Hansem položili dvě otázky: za prvé, jak je možné, že se to na facebooku vůbec objevilo? A za druhé, jak to, že se to tedy nestává ještě častěji? Začalo nám docházet, že za tím musí být nějaký proces kontroly a monitoringu, který probíhá před tím, než dojde ke zveřejnění. Nejdřív jsme automaticky pomýšleli na algoritmy, respektive roboty, kteří to mají na starost. Když jsme si ale udělali online rešerši, zjistili jsme, že tak by to nefungovalo. Umělá inteligence by mohla sledovat nějaké vzorce, ale uvádět je do kontextu nebo třeba rozpoznat ironii apod., zatím neumí. Roboti tedy přicházejí na řadu v prvním kroku, po němž musí bezpodmínečně následovat předání k lidské kontrole.

Třetí světová válka: 5 míst, kde by mohl vypuknout zničující globální konflikt

sinfin.digital