ANALÝZA: Rusko je na Blízkém východě silnější než v časech Sovětského svazu

Pavel Novotný

Rusko je zpátky a chová se na Blízkém východě agresivněji než svého času Sovětský svaz. Je asertivnější, nicméně také chudší než Spojené státy, které v regionu vyzvalo na souboj. Přinejmenším v Sýrii ale dnes panuje Moskva, která odsud kromě jiného vytrvale škodí americkým zájmům.

Píše se září roku 2013. Americký prezident Barack Obama přijímá ruský návrh na zničení syrských chemických zbraní. A hlavně odkládá útok na režim Bašára Asada, který krátce předtím (21. srpna 2013) použil chemickou zbraň na své rebelující spoluobčany v oblasti Ghúty u Damašku. Podle amerických odhadů tehdy zahynulo téměř patnáct set osob.

Nejpozději v této chvíli Moskva uchopila syrskou krizi do vlastních rukou, jakkoli byla v zemi přítomna už předtím. Váhavý prezident Obama nesplnil slib, podle něhož je použití chemické zbraně nutné potrestat vojensky. Kreml, který nikdy ani náznakem nepřipustil, že by se syrská armáda kdy dopustila jakéhokoli chemického útoku, je teď spolu s Íránem protektorem režimu.

Jinými slovy: syrská armáda nepodnikne nic (většího) bez ruského souhlasu. Moskva je zpátky a regionální mocnosti s ní počítají.

4877268:article:true:true:true

Hra o Sýrii: Írán, Turecko, Izrael

Írán patří spolu s Ruskem k hlavním patronům režimu Bašára Asada, který mu plní starý sen – šíitský či šíitům nakloněný koridor ke Středozemnímu moři. Teherán se totiž staví do role planetárního ochránce tohoto menšinového směru islámu. Spolupráce v Sýrii sbližuje obě země i obchodně. Moskva plánuje islámské teokracii pomoci s jaderným programem, což je důležité také pro zbytek světa a Izrael zvlášť – Kreml získá vhled do všech íránských atomových aktivit, tedy i těch vojenských.

S Tureckem, které je členskou zemí NATO, je Moskva od loňska opět zadobře. Oba autoritářští prezidenti – Vladimir Putin, respektive Recep Tayyip Erdogan – velmi pragmaticky překonali předchozí dvouletou krizi, kterou vyvolalo sestřelení ruského letadla tureckou armádou. Dnes si Ankara spolu s Teheránem a Moskvou porcuje Sýrii, aniž ke stolu pustí USA nebo OSN.

Turecko se navíc právě v Sýrii dostalo do střetu se Spojenými státy, a to kvůli americké podpoře syrských Kurdů. Komentátoři mají za to, že Rusko této situace nadšeně využívá k oslabení vazeb mezi Tureckem a Amerikou.

Proč by měl Trump zaútočit v Sýrii a proč je opak znakem slabosti? Komentář Michala Půra

sinfin.digital