Asad přežil jiné arabské diktátory, povstání vlastních občanů i odpor Západu. Jak to dokázal?

Pavel Novotný

Opora zvenčí. Podpora těch poddaných, kteří mu jsou zavázáni nebo dávají přednost jeho diktatuře před chaosem. Nejednota domácích rebelů i nedůsledná politika cizích mocností. Takové vysvětlení nalezla stanice Al-Džazíra pro fakt, že syrský prezident Bašár Asad – na rozdíl od jiných arabských diktátorů – politicky i fyzicky přežil. A autor tohoto textu s argumentací katarské televize souhlasí.

Před šesti, sedmi lety se zdálo pravděpodobné, že Asada brzy potká osud jiných regionálních autokratů a diktátorů. Svět ho už viděl v exilu a zapomnění, nebo dokonce v hrobě.

Píše se rok 2018. Muammar Kaddáfí (Libye) a Alí Abdalláh Sálih (Jemen) jsou mrtví. Zín Abidín bin Alí (Tunisko) je v saúdském exilu a Husní Mubarak (Egypt) byl svými lidmi nejprve odsouzen, pak zproštěn viny, aby nyní v kritickém stavu pomalu umíral.

Zmínění vládci kdysi nosívali honosné výložky, dotáhli to na maršály i šéfy bezpečnosti. Přesto zmizeli ze scény. Syrský diktátor Bašár Asad, který hodlal být londýnským lékařem a do funkce dědičného prezidenta ho uvrhla až bratrova smrt, vyhlíží zdravě i spokojeně. Proč?

ANALÝZA: Proč teď, proč takhle? Arabská média zaplavila po úderu skepse, Asadův list mlčel

sinfin.digital