Největším aktem ozbrojeného odporu Židů během holokaustu bylo povstání ve varšavském ghettu. To vypuklo 19. dubna 1943 v předvečer významného svátku Pesach. Impulsem k povstání se stal začátek poslední etapy likvidace ghetta, v němž tehdy žilo přibližně 60.000 zubožených Židů. Ti všichni měli nalézt smrt ve vyhlazovacích táborech, kam již v předchozích měsících nacisté odvezli na 400.000 obyvatel varšavského ghetta.
Nedostatečně ozbrojení židovští povstalci prakticky neměli šanci odolat přesile, přesto ale po následující zhruba tři týdny sváděli marný boj s dobře organizovanými oddíly SS a německé policie, jimž velel Jürgen Stroop. Varšavské ghetto bylo během té doby doslova srovnáno se zemí a přeživší obyvatelé skončili v koncentračním táboře Treblinka. Symbolickou tečku za povstáním udělalo 16. května 1943 zboření varšavské Velké synagogy. Stroop byl po válce odsouzen k smrti a popraven.