Je půl čtvrté ráno. Sylvia Martinézová vstává na kopcích nad městem San Lorenzo na ostrově Portoriko, ohřívá si vodu na plynovém vařiči, nese ji do koupelny a s pomocí plastového hrnku se před cestou do hlavního města San Juan myje. Už dlouho je to její rutina. Sedm měsíců poté, co se nezačleněným území Spojených států přehnal nejdřív hurikán Irma a poté bouře Maria, se život místních stále vymyká standardům 21. století. Řada lidí stále pracuje při svíčkách, baterkách, mnohé školy fungují jen díky generátorům.
Oficiální čísla jsou pozitivní. Elektřinu už by podle nich mělo mít na 90 procent obyvatel. Realita je ale jiná. Dráty, které vedou napětí do kopců a na pobřeží, se stále bezvládně kroutí na zemi. Ti, kdo dřív byli na jejich koncích, se museli naučit žít jinde, nebo jinak.
“Musíte si uvědomit, že polovina naší populace je stále bez proudu,” stěžuje si novinářům deníku New York Times starosta města Yamucoa, jednoho z prvních míst, které Marisa zasáhla. Měsíce lobboval v nejvyšších kruzích za to, aby se elektřina do jeho komunity začala vracet. Pomalu se mu začínalo dařit. V den, kdy mluvil s reportéry, se ale dozvěděl, že jsou znovu odříznutí od zbytku světa. Přišel blackout, už druhý během jediného týdne. A nezasáhl jen jeho oblast, ale celý ostrov. Opět. Navzdory skoro třem miliardám dolarů, které měly být už do infrastruktury investované.
