Dlouho se spekuluje o tom, že americký prezident Richard Nixon přispěl k prodloužení války ve Vietnamu, když před svým zvolením v roce 1968 intrikami zmařil snahu svého předchůdce v prezidentském úřadu Lyndona B. Johnsona krvavý konflikt ukončit. Nixon předpokládal, že by mu mír zkomplikoval cestu do Bílého domu, a tak se jeho uzavření snažil oddálit. Nově objevené poznámky šéfa jeho volební kampaně H. R. Haldemana naznačují, že toto podezření bylo správné.
Poznámky pozdějšího šéfa personálu Bílého domu Haldemana, které objevil spisovatel John A. Farrell, dokládají, že tehdy budoucí americký prezident dal Haldemanovi poměrně překvapivý úkol. Měl kontaktovat spřátelené prostředníky a přes ně se pokusit přesvědčit jihovietnamské vůdce, aby neuzavírali dohodu před americkými prezidentskými volbami.
Později si také Haldeman poznamenal, že Nixon chtěl po republikánském senátorovi Everettu Dirksenovi, aby zatelefonoval Johnsonovi a odsoudil jeho úmysl přerušit bombardování, od čehož si tehdejší americký prezident sliboval větší ochotu jihovietnamských vůdců usednout k jednacímu stolu a vést mírová jednání.
Poznámky H. R. Haldemana si můžete prohlédnout na webu New York Times.
Kontakt na Jihovietnamce
Republikánský kandidát na prezidenta byl dle New York Times přesvědčen, že dosavadní demokratický prezident Lyndon B. Johnson, který se rozhodl neusilovat o obhajobu křesla v Bílém domě, se schválně snaží uzavřít mír ve Vietnamu, aby sabotoval jeho předvolební kampaň. Nixon předpokládal, že Johnson ukončením konfliktu ve Vietnamu zvýší šance na zisk prezidentského postu svému viceprezidentovi Hubertu H. Humphreymu.
Takřka během celé předvolební kampaně proto Nixonův tým udržoval v chodu tajný komunikační kanál k jihovietnamským vůdcům. Prostředníka mezi americkou administrativou a Vietnamci dělala vdova po vůdci Létajících tygrů (skupina amerických letců bojujících během druhé světové války v čínské armádě) Anna Chennaultová, pozdější prominentní sponzorka Republikánské strany. Skrze ní Nixon naléhal na jihovietnamské představitele, aby nepřistoupili na Johnsonovu snahu vést mírové hovory a počkali na lepší dohodu pod jeho taktovkou.
Když se Johnson tuto skutečnost prostřednictvím odposlechů a sledování dozvěděl, zuřil. S Nixonovým jednáním ale nakonec veřejnost neseznámil, neměl dostatek důkazů, které by dokazovaly přímé zapojení Nixona do dění. Nixon pak ve volbách porazil Humphreyho a k uzavření mírových dohod mezi válčícími stranami došlo v Paříži v roce 1973.
